Slavičínsko je dávno osídlenou krajinou, jak o tom svědčí četné archeologické nálezy, ale také listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, která k církevnímu majetku v této části Valašska počítá vsi Vasily, Mladotice a Sobnov. O Slavičíně není sice přímá zmínka, ale v listině z roku 1256 je již zpráva, že biskup Bruno ze Šaumburka odevzdal území na Slavičínsku lenním právem do užívání přednímu členu své šlechtické družiny Helembertovi de Turri. Z obsahu listiny je patrné, že leník přebíral rozsáhlejší území - slavičínský obvod (provincii). Vedle samého městečka Slavičína s právem trhu, s mýtem a s farním kostelem, se tu jménem uvádějí ještě Prakšice (další dvě vsi Biskupice a Bílovice pak už Helembert nepřebíral a obě pak získal r. 1274 leník Heydenrich z Domašova). Je zřejmé, že už někdy před polovinou 13. století měl Slavičín postavení správního střediska značně rozsáhlého území patřícího olomouckému biskupství; v bližším okolí Slavičína k této državě mohla příslušet ves Vasily, doložená i později mezi lenními statky, a asi také další vsi. Mimo obvod biskupských majetků se dostaly Sobnov a Mladotice. Dodejme, že katastr Mladotic nejtěsněji souvisí se slavičínskými pozemky; Mladotice pak náležely ke královskému hradu Brumovu - ten stál už r. 1255 a zůstává otázkou, kdy a proč se královská držba tak těsně zaklínila do biskupského slavičínského majetku. Brunova listina z r. 1256 mj. sděluje, že území patřící k slavičínskému obvodu je už nějakou dobu zpustlé a leník Helembert se postará o jeho nové osídlení, přičemž se počítá mj. i se zbudováním hradu a pod ním s novou vsí.

Kromě výhod spojených s držbou a užíváním tohoto značně rozsáhlého území přijal Helembert i povinnosti - zejména měl zajistit nové osídlení krajiny, dost opuštěné a vylidněné (byl to zřejmě důsledek nějakých předchozích válečných událostí - snad kumánského vpádu r. 1253 či jiného tažení). V listině se podrobně popisují podmínky lenního užívání: Helembert měl na území Slavičínska užívat pozemky v rozsahu 210 lánů, z kterých pak bude - po uplynutí osmileté lhůty - odvádět každoročně poplatek jedné hřivny zlata (půl hřivny biskupovi, půl hřivny kapitule), atp. Důležitým ustanovením bylo, že o držení lenního panství se Helembert napolovic dělí s biskupem - měl právo držet polovinu městečka Slavičína a dále mu měla připadnout "polovina osady, bude-li zbudována v lese pod kopcem, na němž zamýšlíme vystavět hrad... Také polovina hradu, na jehož vystavění přispěješ stejně polovinou práce a nákladu, připadne právem lenním tobě a tvým dědicům". Tím, že si vyhradil právo k držbě poloviny příslušenství léna, včetně poloviny budoucího hradu, chtěl si zde biskup nepochybně pojistit svůj vliv.

Helembert de Turri biskupova očekávání podle všeho plnil, jistě aspoň pokud šlo o výstavbu hradu: uplynulo pouhých pět let a ve vizovické listině k r. 1261 už čteme o hradě zvaném Engelsberku. Stál na strmém, těžko přístupném kopci s širokým výhledem do kraje k pohraničnímu pásmu Bílých Karpat a jeho polohu diktovaly především bezpečnostní, vojenské zřetele. Jiná hlediska už neměla takovou váhu, třeba okolnost, že hrad byl umístěn hodně excentricky až na nejsevernější výspě lenního panství, které se odtud rozkládalo dost daleko k jihu, ke Slavičínu a Vasilům. Zatímco městečku Slavičínu, výhodněji komunikačně položenému, nadále zůstala role hospodářského střediska, dostal nyní hrad Engelsberk přednost jako sídlo zajišťující bezpečnostní a správní funkce na panství. Přibyla také ves pod hradem - Horní Lhota; už v době předhusitské v ní stál farní kostel, vystavěný zde jistě právě s ohledem na blízkost hradu.

Čerpáno z publikace Zlínsko od minulosti k současnosti, článek Dějiny hradu Sehradic autora Zdeňka Pokludy.