17. listopad 1989 by pro nás neměl znamenat jen vzpomínku, že tehdy začala sametová revoluce, která ve svém důsledku změnila společenské zřízení v naší vlasti. Měl by být pro nás mementem doby socialismu. Mementem toho, co je svoboda člověka, svoboda vyznání, svoboda slova a pohybu, co je skutečná demokracie. Byl bych rád, abychom nezapomněli na dobu, v níž bylo hlavním neoficiálním heslem: “Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Na dobu, kdy člověk nesměl nahlas říkat svůj názor, pokud se zrovna neshodoval s tím oficiálním, na dobu, kdy se za názor, označený soudruhem za „rozvracení republiky“ klidně vraždilo, v lepším případě posílalo do uranových dolů. Ještě že nemáme Sibiř a gulagy jako náš tehdejší „vzor“ - to by tam jistě bylo velmi těsno. Na dobu krádeží osobního majetku formou znárodňování, na tzv. „kolektivizaci“ vesnice, což nebylo také nic jiného než sprostá krádež. Na dobu, kdy závodní výbor strany rozhodoval o tom, zda smíte jet na dovolenou do zahraničí a kam. Na dobu, kdy špiclování a udávání bylo povýšeno na cosi společensky nejvýše potřebného do té míry, že by se i Jidáš styděl. Na dobu potupného prošení se prakticky o cokoliv a stání ve dlouhých frontách počínaje třeba banány či toaletním papírem a konče třeba barevnými televizory či osobními auty. Na dobu, kdy soudruh rozhodoval o tom, co smíme vidět v televizi, která hudební skupina může vystupovat a co může zpívat, kdo půjde či nepůjde na kterou střední nebo vysokou školu, kdo je „hoden“ té které práce a ve kterém místě republiky bude „budovat socialismus“… atd . Nezapomněli jsme na to? Vědí tohle naše děti?

Pokud budeme na svou historii zapomínat, pak se z ní jen těžko dokážeme ponaučit. A bez takového ponaučení by se historie mohla opakovat. Je to „jen“ nebo „už“ 20 let co jsme cinkali klíči na náměstích? Čas je velmi relativní a běží jaksi čím dál rychleji. Nezapomínejme proto, připomínejme našim dětem historii, učme je demokracii, učme je vážit si svobody a úctě člověka k člověku. Jistě, kapitalismus také není dokonalý a nějaké nevýhody má, třeba právě probíhající finanční krizi. Ale přináší skutečnou demokracii a svobodu. Takže dnes můžeme svobodně žít a vyjadřovat se. A tak už není nikomu divné, že pan farář pronese projev na radnici a starosta třeba zase na faře.

Závěrem si dovolím parafrázovat jednoho význačného politika: „Kapitalismus je to nejhorší společenské zřízení, jaké znám. Až na to, že neexistuje žádné lepší.“
Ing. Jaroslav Končický, starosta