Rebelka

Už od starých časů se po mnoho generací šíří příběhy o epických bitvách a mystických legendách v drsné a tajemné Skotské vysočině. Ve filmu se k legendě přidá nová pověst, když odvážná Merida stane tváří v tvář tradici, osudu a nejkrutější bestii. Merida je zkušená lučištnice a impulzivní dcera krále Ferguse a královny Elinor. Je odhodlána jít si v životě svou vlastní cestou. Vzepře se starému zvyku zasvěcení pánům země. Silnému lordu MacGuffinovi, mrzutému Macintoshovi a svárlivému Dingwallovi. Meridiny činy nechtěně rozpoutají v království chaos a běsnění. Když se obrátí o pomoc k podivínské staré čarodějnici, dostane prokleté přání. Merida, která následuje nebezpečné síly, objeví význam skutečné odvahy, aby zlomila příšernou kletbu, než bude příliš pozdě.(oficiální text distributora

www.csfd.cz

oooo O oooo

Rebelka: Časy se mění

První hlavní pixarovská hrdinka:  princezna Merida

Letošní "pixarovka" sice vypadá hodně disneyovsky, ale rozhodně to není k jejímu neprospěchu: můžete si ovšem vybrat, jestli Rebelku budete vnímat v rámci disneyovské animované produkce, nebo jako součást produkce studia Pixar, které působí pod ochrannými křídly tohoto produkčního giganta. V obou případech dílo režisérků Brendy Champanové a Marka Andrewse působí dost nezvykle. Pokud jde o Disneyho, je neortodoxně pojatá hlavní protagonistka i její příběh. A pokud jde o celovečerní produkci Pixaru, jde o první "historickou" látku studia, první jeho snímek s ústřední ženskou hrdinkou - a také o první příběh, který má dost blízko ke klasické pohádce. Současně ovšem jde po Autech 2 o další film, který dělá úkrok stranou z jedinečných pixarovských pozic a pokouší se vlichotit dospívajícímu publiku. Což je trochu smutné konstatování na úvod textu o tom, jak mne tenhle film vlastně bavil a dojal.

Není totiž snadné oprostit se od faktu, že český název evokuje starý slogan dívčího časopisu Cosmogirl (šlo tuším o "Časopis pro malé rebelky") - hrdinkou vyprávění je totiž právě vzdorná dospívající dívka a ústředním tématem její spor s matkou. Princezna Merida je teenager neurčitého věku, každopádně se chová jako pubertální fracek a současně je dívkou na vdávání. Protože se však příběh odehrává ve středověkém Skotsku, dá se to spolknout. Merida by raději žila jako kluk (tak, jako její otec, král Fergus, a její tři zlotřilí, mrňaví bratříčci), ale narodila se jako dívka a její matka Elinor ji od útlého dětství vede k tomu, aby se chovala jako dáma, nepokládala luk na jídelní stůj, nehltala jídlo, neběhala, nechrochtala smíchy a vůbec se chovala elegantně, zjemněle a vznosně.

V Elinořině pojetí se ovšem tradice změnila v konvenci a Merida je nejšťastnější, když může jednou za čas vyrazit sama za hradní bránu, do divoké lesní krajiny. S tím je ovšem konec, když trojice lordů na Elinořino přání přivede na královský hrad své prvorozené syny jako princezniny nápadníky. Abych rázně využila to, čemu se říká spoiler a bez čeho vůbec nejde o tomhle filmu vyprávět: rozzlobená dívka si na čarodějnici vymůže kouzlo, které má její matku změnit, a to bez ohledu na fakt, že ježibaba sama přiznává, že s původním povoláním musela skončit kvůli nadměrnému množství reklamací. Elinor neprozře v otázce dceřiných vdavek, nýbrž se promění v medvěda - a Merida má jen dva dny na to, aby vrátila původní podobu matce (i třem bratříčkům, kteří kouzlo omylem zkomzumují taky) - a navíc uklidnila znesvářené lordy, kteří očekávají, že si princezna nakonec jednoho z jejich nemožných synů vybere za manžela. Kdyby se ve finále všechno na chlup přesně a správně nepovedlo (jak po tom jako divák podmaněný  pixarovským vypravěčstvím toužíte), zvrhla by se pohádka snadno v mnohačetnou tragédii antických rozměrů.

Pixarským se povedlo vytvořit originální a slušně temný pohádkový příběh, spíš magický než koemdiální: konflikt mezi matkou a dcerou je tu přitom podaný ve vší psychologické hloubce coby potenciálně oscarový "herecký koncert". Vyvrcholení je pak tak dramatické, akční a dojemné, že můžete nakonec navzdory jeho očekávanosti uronit i nějakou tu slzu. Platí při tom samozřejmě, že Pixar nabízí technicky naprosto dokonalou animovanou 3D podívanou, ve které zase o kousek dál posunul současné filmové ztvárnění prostoru, textury objektů či přesvědčivosti pohybu postav (stačí si všimnout třeba toho, co výtvarníci dokázali s hrdinčinou zrzavou hřívou). To se sice dalo očekávat - ale myslím, že je třeba to zmínit.

Méně zřejmé je ovšem to, co film sděluje: Pixar si je - jako každé velké studio - vědom toho, že musí lavírovat mezi inovací a tradicí a nesklouznout při tom, podobně jako nešťastná královna Elinor, do nějaké konvence. V případě tohoto v zásadě mravoličného teenagerovského příběhu je to myslím obzvlášť patrné. Zajímavé je, že vypráví příběh naprosto uzavřené komunity ("království"), která si sama vytváří svá pravidla, kouzla i příběhy a sama generuje své temné stíny i světlé stránky. Také je osvěživé (a velmi "nedisneyovské"), že v příběhu nefiguruje vůbec žádný hrdinčin (ani potenciální) sexuální partner. "Ženské" směřování příběhu je pak univerzální: Merida je sice děvče, ale prosazuje právo celé své generace na změnu vlastního osudu a odchýlení od tradice (což i tři její pitomí nápadníci přijmou s viditelnou úlevou): až nastane ten správný čas, nebudou se podřizovat zvyklostem, ale vyberou si partnera podle svého srdce. (Důležitost okamžiku, kdy si nová generace volí jinou cestu než ta stará, zdůrazňuje dávný příběh pyšného šlechtice, který se kdysi s čarodějčiným kouzlem nedokázal vyrovnat zdaleka zdatně jako Merida.) 

"Dospělý" čas lásky ovšem ještě zdaleka nenastal a v Rebelce jde vlastně především o harmonizaci vztahu s rodiči: změnit se přitom nemusí - jak to v pohádkách bývá - jen sebestředná, divoká Merida, ale i její matka. Ta v medvědí kůži přichází o své přehnaně upjaté móresy, což je jistě vtipné pro dětské a dospívající diváky, našince však přitom poněkud mrazí. Možná se mi to jen zdá s ohledem na mou vlastní "mateřskou" životní pozici, ale (v animovaném rámci neobvyklý) příběhový model v tomto směru vychází jednoznačně vstříc nedospělému publiku. Původní Elinor je přitom samozřejmě odpudivou karikaturou autoritativní, akurátní matky - mrzí mne ovšem, že její proměně nevěnují tvůrci filmu zdaleka takovou pozornost, jako přitakání postavě Meridy. Inu - vždyť, jak už jsem psala, film vychází vstříc spíš generaci dětí než generaci rodičovské. Poselství Rebelky tak sice stále ještě zůstává v zásadě sympatické a přijatelné v každém věku... Zdá se mi ovšem, že v Pixaru začali na úkor původní bezstarostné hravosti nějak příliš přemýšlet o tom, jakou mají zodpovědnost vůči svým platícím divákům.

P. S. Na tradici pixarovských předfilmů navazuje Rebelka půvabným poetickým snímkem Enrica Casarosy La Luna.

P.P.P.S.: Film je věnován památce Stephena Stevea Jobse. Na muže, který pro digitální svět a tím i pro Pixar tolik udělal, upomíná i jedna z postav - zběsilý a výstřední lord Macintosh.