Béla Tarr

Povolání: Režisér

Věk: 55

Datum narození: 21. 07. 1955

Místo narození: Pécsi, Maďarsko

Životopis

Příležitost k natočení prvního celovečerního filmu dostal Tarr od Studia Bély Balázse, které oceňovalo jeho amatérskou tvorbu a podpořilo ho finančně. Od roku 1977 začal studovat na Vysoké divadelní a filmové škole v Budapešti.

Debut Rodinné ohniště měl premiéru počátkem roku 1979 a byl kritikou zařazen mezi tzv. budapešťskou školu, vyznačující se dokumentaristickým stylem a kritickým zobrazením sociálních podmínek v zemi. V Tarrově pojetí však strohý realismus ustupuje rozkrytí hlubších psychických sil a duchovních postojů, které řídí lidské jednání ve společnosti. Podobně postupoval i v následujících filmech Outsider (1981) a Panelové vztahy (1982). Počínaje Podzimním almanachem (1984) směřuje Tarrův filmový výraz od zobrazení konkrétního světa ke stále větší abstrakci s ústředním tématem plynutí času, které je vyjadřováno skrze složitou výstavbu dlouhého záběru.

Tato tendence vrcholí v trojici filmů, natočených podle literárních předloh Lászlóa Krasznahorkaie: Zatracení (1988), Satanské tango (1994) a Werckmeisterovy harmonie (2000). Tato díla stvrdila Tarrovu pozici nesmlouvavého filmaře s vlastní nezaměnitelnou vizí. Jeho význam pro současnou filmovou kulturu dokazují natolik odlišní autoři jako Gus Van Sant, Kornél Mundruczó nebo představitelé hnutí remodernistického filmu, kteří všichni vědomě navazují na Tarrův odkaz.

ooo O ooo

Béla Tarr

Maďarský režisér. Narozen 1955. Rodiče dělníci. On sám nejdříve dělník, pak vystřídá mnoho řemesel. V amatérských podmínkách natočí za čtyři dny Rodinné ohniště. Poté studuje na budapešťské filmové škole. S jinými maďarskými filmaři založí na počátku 80. let nezávislé studio Tarsulas, jehož svobodnému vyjadřování učiní konec podrážděné autority. Dvacet let žije se svou střihačkou a nejdůležitější spolupracovnicí Agnes Hranitzkou. Čas od času natáčí (podle jeho vkusu nedostatečně), sužován ekonomickou bídou kinematografií Východu. Zdá se mu, že filmuje v odlehlé zemi, kde nemá naději na uznání. Tři roky života věnuje Satanskému tangu, sedmiapůlhodinovému filmu-řece. A to je - řečeno na rovinu - zázrak (Stéphane Bouquet, Cahiers du cinéma 510, únor 1997). Pozor: Satanské tango můžete vidět v Maďarském středisku už v sobotu 20.4. od 14.30! V Ponrepu uvedeme nejdříve Rodinné ohniště, celovečerní debut dvaadvacetiletého Bély Tarra o konfliktním soužití mladého páru s rodiči. V roce 1979 za něj byl odměněn na MFF v Mannheimu Velkou cenou

ooo O ooo

Béla Tarr na Letní filmové škole vyučoval negaci

2. srpna 2010

LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA

Jedním z největších hostů letošního ročníku právě skončivší Letní filmové školy v Uherském Hradišti se stal maďarský režisér Béla Tarr. „Největší“ se tu neodkazuje jen na reputaci, nýbrž i na kvantum materiálu, které se v rámci filmařovy retrospektivy odpromítalo. Jejím vrcholem se stala projekce sedmiapůlhodinového Satanského tanga ve Slováckém divadle, již až do konce vydrželo 192 diváků.

Béla Tarr na LFŠ přednesl i svou lekci filmu, takzvanou masterclass. Ten, kdo od autora, který chtěl studovat filozofii a proslul dlouhými filmy s mnohaminutovými meditativními záběry, čekal hluboké pravdy, mohl odejít zklamaný. Tarr se předvedl jako vtipný, ale možná až příliš okázale misantropický, negativistický a sarkastický mužík s tendencí srážet sebe sama.

„Se spolupracovníky se nikdy nebavíme o umění nebo filozofii,“ odmítl domnělou atmosféru na place. „Bavíme se normálně o životě. A pro mě i pro svět je možná lepší, že mě na tu filozofii nevzali.“

Tarr se vyznal z lásky k francouzskému poetickému realismu a nenávisti k cestování. Divadlo nemá rád proto, že je „každý večer jiné“. Natáčení filmů pak označil za „největší projev optimismu, že to někoho bude za padesát let zajímat.“

Jedním z leitmotivů dvouhodinové lekce filmu se stalo režisérovo znechucení světem. „Když jsem byl jen o trochu mladší než teď vy, všechno mi připadalo totálně na hovno. A myslím si to i teď,“ řekl návštěvníkům. Jindy se zmínil o pocitu, že „stavíme katedrálu lží.“

Před páteční projekcí svých Werckmeisterových harmonií pak maďarský filmař převzal Výroční cenu Asociace českých filmových klubů. V sobotu pak proběhla panelová diskuse o Tarrově díle v kontextu evropského filmu. Na LFŠ byl také pokřtěn nový sborník textů o něm, nazvaný V oku velryby.

Poslední projekcí letošní Letní filmové školy se stali islandské Děti přírody včera odpoledne. 36. ročník přehlídky navštívilo celkem 5575 akreditovaných diváků.

Vojtěch Rynda - Lidové noviny