Mechanický pomeranč

Alex deLarge je vodcom brutálnej bandy pubertálnych výtržníkov, ktorí chodia poza školu, po nociach popíjajú chemicky obohatené mlieko v bare Korova a agresivitu si vybíjajú bitkami, znásilňovaním a prepadávaním slušných občanov. Len jediné Alex miluje viac ako sex a rabovanie: hudbu Ludwiga van Beethovena. Tá ho dokáže nabudiť k poriadnym dávkam ultranásilia. Všetko sa však náhle zmení, keď Alex padne do rúk zákona a skončí vo väzení. Jeho jedinou šancou ako sa čo najskôr dostať na slobodu je podstúpiť radikálnu odvykaciu kúru, ktorá mu má pomocou najnovších experimentálnych metód raz a navždy znechutiť násilie. Procedúra vymývania mozgu je natoľko úspešná, že Alex sa stane fyzicky alergický nielen na násilie, ale aj na milovanú Beethovenovu hudbu. Po prepustení na slobodu mu nezostáva nič iné ako žiť životom slušného človeka. Ale ako sa má brániť proti násiliu, ktoré číha v mestskej džungli? Režisér Stanley Kubrick nakrútil podľa rovnomennej predlohy Anthonyho Burgessa temnú víziu ne ďalekej budúcnosti. Zaznieva z nej satira na studenú vojnu, establishment i malomeštiactvo, ktoré spoločne vytvárajú živnú pôdu nielen pre brutálnych násilníkov, ale aj inštitucionalizované násilie štátneho aparátu. V mene ochrany poriadku sú ľudia v tomto svete premieňaní na mechanické pomaranče, zbavené slobodnej vôle a konania.(oficiální text distributora)

oooo O oooo

Mechanický pomeranč (1971)

Legendární film Stanleyho Kubricka, který pro Británii znamenal vlnu násilí, ale zároveň ukázal, že Kubrick je prostě mistrem a nebojí se ničeho.

 Stanley Kubrick si už před „Mechanickým pomerančem“ udělal jméno kontroverzního režiséra, když natočil „Lolitu“, která byla na svou dobu velmi odvážná. Ale teprve „Mechanický pomeranč“ ukázal, jak silné médium může být film a jak ovlivnitelná je společnost, stejně jako to ukázal film samotný. Stanley Kubrick byl filmařem průkopníkem, což dokázala jeho „2001: Vesmírná odysea“ a stejně tak i „Mechanický pomeranč“, kde ukázal takovou dávku násilí, že nakonec muselo dojít ke stažení filmu z kin, a to na žádost samotného Kubricka, protože v zemi – konkrétně v Británii – obrovskou měrou vzrostla kriminalita, což bylo dáváno za vinu právě filmu. Trochu alibismus možná, ale částečně nejspíš také pravda.

„Mechanický pomeranč“ je velmi násilný film, velmi drsný, takový, který se vám zapíše hluboko do paměti a buď vás zhnusí a nikdy více jej nebudete chtít vidět, anebo si jej oblíbíte. Jedni čistě z fetišistického hlediska, ale ti druzí o něm začnou uvažovat. A tohle je přesně to, co si film zaslouží, a to, jakým směrem byl celý příběh veden. Anthony Burgess napsal předlohu, která není úplně stejná, ale obdobně kontroverzní. Díky Kubrickovi pak vzniklo dílo, na které se nezapomene.

Alex – v podání jedinečného Malcolma McDowella – je mladík, který se skupinou vrstevníků nemá nic lepšího na práci, než posedávat v baru, pít moloko a poté se oddávat bezuzdného násilí, případně i za zpěvu takové krásné písně jako „Singing in the rain“. „Mechanický pomeranč“ tuhle píseň spojil se znásilněním, a to velmi brutálním a velmi uvěřitelně provedeným. Prví polovina filmu je v podstatě ukázkou toho, jak se společnost změnila, jak se stala zvrácenou, ale přesto zde existuje náprava, a to ve formě vězeňského zařízení a nového projektu, který má psychopaty jako Alex změnit na mírumilovné lidi. Jen myšlenka na násilí jim má způsobovat fyzickou bolest.

Geniálně pojatá budoucnost s tím, že je zde ukázáno, jak dekadentně – sochy v podobě obrovských falů a obecně velmi vulgární výzdoba i oblékání – se svět změnil a zapadl do naprosté brutality, která se stupňuje s tím, jak chlapcům prochází každý další čin. Bolest je jejich chlebem, nebojí se jí způsobovat ani přijímat. Ale Alex se v jednu chvíli nechá trochu unést a skončí v rukou policistů. A jeho kumpáni ho v tom nechají. Sám si prochází nápravnou kúrou, která není o nic méně brutální, než to, co Alex sám prováděl lidem. Kubrick zůstává velmi detailní, velmi naturalistický a velmi drsný. Na tenhle film skutečně nezapomenete a jednotlivé scény se vám budou vybavovat, jen si na „Mechanický pomeranč“ vzpomenete anebo uslyšíte „Singing in the rain“.

„Mechanický pomeranč“ není prvoplánový horor, je to sociální sci-fi, které je velmi kritické ke společnosti a které ji zobrazuje odhalenou až na kost. Kubrick se nezastavil před ničím. Ale je nemožné, aby se takhle společnost vyvinula? Je ten obraz natolik odlišný od skutečnosti? Lidé by se měli zamyslet nad tím, kam společnost spěje a co si vůči sobě někdy dovolujeme, kam až zachází násilí, které je zatím často jen soukromé a ani se o něm nedovíme. Ale kdy se stane veřejným? Kdy se stane téměř akceptovaným? Tomuhle bychom se měli vyhnout, přesně takový strach by v nás snímek měl vyvolat. Pro mě osobně je tohle jeden z nejlepších snímků historie, proto dávám téměř nejvyšší hodnocení.

Hodnocení: 95%

Článek publikoval Martin Štefko

oooo O oooo

Mechanický pomeranč - goldie

Publikováno: 28.8.2011 -  Goldie

Autor: xxmartinxx

Kolikátý že kus od Kubricka už v goldies máme? No, škoda počítat. "Bohužel" ale, když se dělá seznam nejvýraznějších a nejvýznamnějších snímků, tak se s tímto americkým vousáčem budeme potkávat často. A vynechat jeho nejkontroverznější dílo, jímž proti sobě poštval celou Británii, by byl nevýslovný hřích. Mechanický pomeranč, podobně jako Lolita nebo Strangelove, totiž opět bortí tabu toho, co se ještě smí na plátně ukázat... a co už ne.

Sci-fi (ano, je to sci-fi), odehrávající se v Anglii blízké budoucnosti, řeší shodně s předlohou velké množství motivů a myšlenek, i když má zásadně jiné vyznění. Snímek totiž Kubrick natočil podle amerického vydání Burgesova majstrštyku, kterému chybí poslední kapitola. Nutno dodat, že ona americká verze je očividně víc "kubrickovská", takže se na Stanleyho za tu změnu vůbec nezlobím. Navíc se daří zachovat atmosféru předlohy, tak nač nějaký povyk.

Osobně srovnávání knih a filmů nesnáším vzhledem k odlišnosti obou směrů umění, ale tady jsem se přeci jen maličko zmínit musel, zvlášť když jsem knihu četl. Navíc si skutečně myslím, že oboje se skvěle doplňuje - troufám si tvrdit, že vidět dříve film je lepší. Už jen proto, že kdyby to bylo naopak, mohlo by vám během závěrečných titulků "něco" chybět.

Kubrick se v Mechanickém pomeranči opět vrací k satiře, kterou si ostatně už párkrát vyzkoušel, ale posouvá mnohem dál její hranici. Tohle už není vtipná hříčka, ale satira tvrdá, cynická, sžíravá a náročná.

Alexova budoucnost je samozřejmě přehnaná, aby na ní mohly být dobře demonstrovány potřebné problémy. Samozřejmě ne problémy zítřka, ale dneška, jak tomu ve správném sci-fi má být. Nemusíme být filozofy, aby nám bylo jasné, že začlenění jedince do kolektivu, manipulace s ním, potlačení idu, záliba mladých v ultranásilí a nábožensko-politická propaganda tu představují reflexi dneška.

Co je na Pomeranči tak kontroverzní? Jednoduše myšlenka, že krást a znásilňovat z vlastní vůle může být z určitého úhlu pohledu přijatelnější než následovat systém z donucení. Že polepšení se zásahem zvenčí nemá smysl. Tyto "kacířské" myšlenky, jejichž zobrazení mělo velmi negativní následky, jsou samozřejmě jen dalším zvýrazněným a záměrně přehnaným kontrastem, který způsobuje, že sledování tohoto filmu člověka donutí přemýšlet a utvořit si svůj názor na problematiku, o které zatím třeba nikdy ani neuvažoval.

Je už ohraná písnička zmiňovat Kubrickovu preciznost a puntičkářství. Stačilo by využít ctrl+c, ctrl+v v nějakém z minulých textů. Že tento snímek vypadá úžasně, je skvěle natočený a každé jeho filmové políčko má své opodstatnění, to bývají u Kubricka tak samozřejmá klišé, že číst si o nich pořád dokolečka je stejně otravné jako to psát.

Pomeranč má přesto jednu výjimku oproti obvyklému Kubrickovu přístupu - byl natočen za na Stanleyho poměry neobvykle krátkou dobu. U Kubricka se doba produkce pohybovala okolo pěti let, takže pouhých dvanáct měsíců natáčení Pomeranče (tedy obvyklá délka natáčení u náročnějších režisérů) představuje neobvyklý výkon.

Zjišťuji, že v textech o Stanleyho filmech padá jméno "Kubrick" až nesnesitelně často. Jako by se na jejich výrobě nikdo jiný nepodílel. Zatímco obvykle stačí jméno režiséra zmínit jednou, dvakrát, v případě snímků Stanleyho Kubricka je potřeba ho zmínit u každé filmové složky a každé pochvaly (a výtky, je-li libo). Kubrick vede herce, Kubrick dodává skvělou kameru, Kubrick má úžasnou kompozici, Kubrick bezchybně vybírá hudbu. Kubrick, Kubrick, Kubrick. Je to proto, že málokterý filmař si nad svým štábem drží tak absolutní kontrolu a vtiskne do výsledného díla tolik ze sebe. Stejně je to i s Pomerančem. Všichni jsou tu postradatelní, všechny by mohl Kubrick vyměnit, aby byl jeho "produkt" stejně dobrý. Všechny - krom sebe.

Zní to jako další strašné klišé, ale právě u Mechanického pomeranče se ukazuje, že Kubrick byl skutečně nenahraditelný. Nikdo jiný by tuto knihu nedokázal zadaptovat tak okázale, drsně a nezapomenutelně - i kdyby měl stejný štáb a scénář. (Ostatně pokusil se o to Andy Warhol. Jeho Pomeranč skončil v zapomnění.)

Stanley Kubrick byl totiž člověk, jenž byl ochoten filmu obětovat lecco. Málokterý filmař s velkým jménem by si troufl zobrazovat témata Lolity, Divnolásky nebo právě Pomeranče. Dokazuje to, že neprahnul po uznání a popularitě - kdyby tomu tak bylo, nemohl by si vybírat tak tvrdá a kontroverzní (daleko za hranicí "módní" kontroverze) témata. A leckdy ho odvaha přišla draho. V Anglii, kde žil šťastně desítky let, se po premiéře nemohl ukázat na ulici, aby se nestal terčem minimálně slovních útoků. Byl obviňován z podnětů k násilí, nelidskosti, anarchii. Někteří ho označovali přímo za vraha, nebo mu naopak v anonymních dopisech smrtí hrozili. To u člověka, který si cenil svého osobního klidu, vyvolávalo značnou frustraci spojenou s tím, že po neúspěchu snímku Waterloo mu studio zrušilo vysněný film o Napoleonovi, jeho vzoru. Situace vyvrcholila pověstným zákazem snímku v Británii. Vysílat se směl až po Kubrickově smrti, což naštěstí není tak drastické opatření, jako když stáhnul a zlikvidoval Strach a touhu - svůj první film, který točil ještě coby amatér z vlastních zdrojů, takže při svém perfekcionismu s ním ani nemohl být spokojený.

Ale není to perfekcionismus a snad až nezdravá touha po dokonalosti, co budeme na Kubrickovi dál obdivovat. Je to právě již zmíněná režisérova nenahraditelnost sama o sobě. To, že se chopil témat, která by nikdo jiný nezvládl. Zatímco třeba Schindlerův seznam mohl přenechat Spielbergovi, protože věděl, že jde o projekt, jehož osud není ohrožený, zrovna Mechanický pomeranč nemohl natočit nikdo jiný. Kdyby nebylo Kubricka, byl by béčkovým hororem, Lolita pornografickou komedií a 2001 by ležela v zapomnění. Co by z toho vyplývalo? Raději nepomýšlet.

Jedním dechem

Podle mnohých nejkontroverznější kinematografické dílo všech dob má v divákovi vyvolat spoustu emocí, jež se vylučují s obvyklými cíli filmařů. Má nás otrávit, znechutit, urazit, vyprovokovat. Máme o něm přemýšlet, hledat cestu ven z jeho logiky a argumentace, protože jeho myšlenky nemáme chtít přijmout. Právě proto jde o výjimečný snímek, na který nelze zapomenout.

oooo O oooo

A CLOCKWORK ORANGE (1971)  -  MECHANICKÝ POMERANČ

Nejkontroverznější film Stanleye Kubricka, sociální vědeckofantastickou bajku natočenou v roce 1971, stáhl sám režisér na téměř třicet let z britských kin navzdory počátečnímu fenomenálnímu úspěchu promítání, které však provázela též zdrcující kritika.Film se znovu objevil opředený tajuplnou pověstí nedlouho po jeho smrti. Mechanický pomeranč je dodnes úchvatný, odvážný převod antiutopického románu Anthonyho Burgesse, jenž se po své publikaci v roce 1959 rovněž u kritiky setkal se směsí chvály a skandální pověsti a dlouho byl pokládaný za nezfilmovatelný.

Zločinný, ale chytrý až vychytralý mladík Alex De Large (Malcolm McDowell) čerpá vzrušení z pornografie, z Beethovena a z toho, že je vůdcem gangu "frendíků", hochů s buřinkami a oblečených v bílých kombinézách (včetně Warrena Cla rka s dětským obličejem), kteří spolu vyrážejí na divoce zběsilé výpravy "ultranásilí", při nichž mluví zvláštním argotem , hybridním jazykem složeným z ruštiny a londýnského slangu. Nejznepokojivější scéna v této první, přibližně dvacetiminutové části filmu,je ta, která později Alexe pronásleduje, když je sám bezmocný. Když vtrhnou do luxusního futuristického domu, zmrzačí zde manžela (Patrick Magee) a znásilní manželku (Adrienne Corri), přičemž Alex huláká "Singin' ln The Rain" (Zpívání v dešti) a do rytmu písně rozdává martenkami, které jsou zřejmě opět v módě, nelítostné kopance. Je zajímavé, že ačkoli znásilnění zůstává v paměti mnohých diváků jako obzvlášť ošklivá scéna, Kubrick skončí se záběry na ženino utrpení už ve chvíli, kdy Alex skončí s rozstříhá ním jejího přiléhavého červeného oblečení. Další vzrušující výlet gangu vrcholí tím, že Alex rozbije staré ženě hlavu nestvůrnou falickou sochou, a za tento zločin je nakonec zatčen. Avšak institucionalizovaná brutalita, která následuje v Alexově trestu a v jeho

"rehabilitaci" do podoby zbabělé, patolízalské oběti, je stejně děsivá jako nechutné činy frendíků a vede k hlubšímu zamyšlení nad sžíravou satirou na společenskou přetvářku, korupci a sadismus. Ve snaze dostat se z vězení se Alex domýšlivě přihlásí jako dobrovolník na politicky propagovanou experimentální terapii, při níž se má ve zločinci vzbudit odpor k násilí. Alex je při "léčbě", která v něm potlačí násilnické sklony, ale zároveň ho připraví o lidskou podstatu, přivázaný s očima široce rozevřenýma pomocí svorek. Nemůže už páchat zlo, ale stává se z něj bezmocný jedinec. Zpátky na svobodě se nedokáže ze své "svobody" těšit. Zrazen někdejšími kamarády z gangsterské party, z nichž se s jistou ironií stanou policisté, dochází nakonec skličující odplaty při setkání s jednou ze svých obětí. Kubrickova poutavá představa nepříliš vzdálené budoucnosti je v některých drobnostech zábavně zastaralá (vinylové gramodesky, Alexův psací stroj IBM) a násilí, za které byl film při svém uvedení tak ostře kritizován, je podle současných standardů velice krotké. Ale obraz bezcílně se potloukajících chuligánů, kteří ulevují své nudě nesmyslným násilím, je mrazivě aktuální, stejně jako ústřední téma snímku: křehkost individuality a osobních práv člověka nepřizpůsobujícího se představám státní moci. Mechanický pomeranč je úchvatně stylový, často překvapivě plný humoru a pronikavě vzrušující hudby.Dodnes představuje silnější zážitek než mnohé očividně odvozené filmy, které následovaly. AE

1001 filmů, které musíte vidět, než umřete