Diktátor

Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana.(Isherwood) – www.csfd,cz

oooo O oooo

Diktátor

Autorka: Aleee (další recenze této autorky) Goldie

Ač je Charles Chaplin považován za synonymum odlehčeného žánru grotesky, dominuje groteska v jeho tvorbě jen v krátkém mezidobí 1914 – 1921. Do dějin kinematografie se Chaplin zapsal především kriticky laděnými satirami v čele se snímky Kid, Zlaté opojení, Světla velkoměsta, Moderní doba, Světla ramp a právě Diktátor. První antinacistický film v americké kinematografii si odbyl svou premiéru v roce 1940. Dodnes snímek reflektující jednu z nejtemnějších postav dějin – Adolfa Hitlera – i přes svou dobu vzniku zůstává nadčasovým. I když oplývá značně kritickým potenciálem, je Diktátor označován jako komedie. Spolu s Lubitschovým snímkem Být, či nebýt je jednou z mála komedií o nacistech.

Vlastní příběh je postaven na záměně Adenoida Hynkela, který je paralelou k nacistickému vůdci Hitlerovi, a židovského holiče, jenž trpí po zranění z 1. světové války amnézií a navrací se z nemocnice do svého holičství, které se nyní nachází v nově vzniklém židovském ghettu. Děj filmu reflektuje mnohé historické události – vpád milice do ghetta jako parafráze na tzv. Křišťálovou noc či obsazení Rakouska, jež představuje Hynkelova plánovaná invaze do mírumilovné země Osterlich. Tyto události se odehrály v průběhu natáčení snímku a Chaplin je do filmu zakomponoval, aby zdůraznil aktuálnost Diktátora. Pod vlivem soudobých událostí, obsazení Francie, se rozhodl do snímku včlenit i několikaminutový patetický proslov židovského holiče alias Hynkela.

Diktátorovo natáčení začalo dva týdny po začátku druhé světové války, Chaplin jako by předjímal budoucí události a dokázal až s mrazivou přesností odhadnout vývoj dějin. Promítání filmu provázely zákazy. Snímek se nesměl uvádět v žádné zemi obsazené nacisty, mnohde běžel cenzurovaný apod. Sám Hitler si vyžádal soukromé promítání. Přese všechno film zaznamenal divácký úspěch a vydělával. Třešničkou bylo pět oscarových nominací (herec v hlavní roli, herec ve vedlejší roli, film, scénář, hudba), leč k Chaplinově zklamání se žádnou z nich nepodařilo proměnit. Jedná se o poslední poklonu tuláckého klauna, jemuž se už dále Chaplin ve svých filmech nevěnoval.

Nemůžu se nezmínit o tematice židovství, ke které se váží mnohé stereotypy, objevující se v kinematografii v průběhu celých jejích dějin. Také Chaplin se mnohým z nich nedokázal vyvarovat. Zobrazení ghetta s živořícími Židy bychom v Diktátorovi hledali marně. Snad jen nápisy „Jew“ (Žid) připomínají divákovi, kde se film odehrává. Častým problémem filmů věnujících se holocaustu, bývá zobecnění děje na všeobecný útlak. Pak už ale ztrácí význam bavit se o holocaustu. Ani Chaplin se tomuto klišé nevyhnul a vytvořil jakési univerzální schéma. Jen stěží můžeme identifikovat obyvatele ghetta jako Židy. Výjimkou je jen holič. Lze uvažovat o tom, že se jedná o důsledek nařízení americké vlády 30. let, která doporučila nezobrazovat komunity s partikulárními zájmy, kam mohou nepoučení lidé zařazovat i Židy. Pochybuji ale, že by se mezi takové lidi řadil zrovna nezávislý filmař Charles Chaplin.

Dalším stereotypem je zobrazování událostí jako zapříčiněných jen skupinou šílenců. Otázka, zda za událostmi druhé světové války stojí jen pár po moci toužících individuí či bychom mohli mluvit o jakési kolektivizaci viny, by zasloužila samostatnou diskuzi. Každopádně Chaplin události vykládá ve vazbě na individuální postavy – Hynkela (Hitler), Napaloniho (Mussolini), Garbitsche (Goebbels), Herringa (Göring) a další. U zobrazovaných Židů schází teologický statut, dochází k potlačování aspektů židovského náboženství a postavy jsou spíše projektovány jako křesťané. Častým stereotypem je rovněž téma židovské pasivity. Jedná se o tradicionalizovaný rys, který nacistům hodně ulehčil práci. Ani jeho zobrazení se Chaplin nevyhýbá. Celý film by se dal zobecnit také jako boj dobra se zlem. U Židů vidíme značné humanistické rysy. Až scéna s pudinkem, kdy se ten, kdo najde ve své porci minci, bude muset obětovat a zemřít pro dobrou věc, trochu narušuje idealitu postav a dochází k jejich polidštění. Chaplin ve filmu traktuje humanistické myšlenky s diktátorskou vervou. Jedná se pochopitelně o ironii, ale ne všemi by to mohlo být pochopeno. Naopak s Židy často spojovaný stereotyp peněz je v Diktátorovi značně minimalizován.

Velká diskuze se strhla okolo samotného konce, několikaminutového proslovu židovského holiče, o němž si všichni myslí, že se jedná o vůdce Hynkela. Závěrečný epilog může mít hned několik interpretací. Na jednu stranu může explicitně vysvětlovat myšlenky vzniku díla, může se ale jednat i o jakousi autorskou ventilaci postoje, obžalobu militarismu obecně v souvislosti s kritikou technokratického myšlení a jeho katastrofických důsledků. To je určitě nezanedbatelný motiv v Chaplinově tvorbě – viz film Moderní doba.

Vůdce Tománie (nacistické Německo) Chaplin bravurně ztvárnil se všemi typickými gesty a mimikou během slovních projevů. Chaplin kromě karikování samotného Hitlera využil k dokonalé parodii i nacistických symbolů – černý kříž se objevuje i na odpadkovém koši. Hynkelovo pohrávání si s nafukovacím glóbem a jeho následné prasknutí předjímá budoucí vůdcův neúspěch při snaze ovládnout svět. Mocenské manýry se ale objevují i u Napaloniho (Jack Oakie) alias Mussoliniho. Chaplin jako režisér dokázal oběma postavám vtisknout manýristické rysy a zobrazit je tak jako zakomplexované figurky toužící po moci.

Zůstává zde etická otázka, zda je přípustné zobrazovat holocaust jako komedii. Sám Chaplin k tomuto uvedl, že kdyby věděl o skutečných hrůzách, které se odehrávají v koncentračních táborech, nikdy by takovým stylem Diktátora nenatočil. Na druhou stranu je třeba říct, že paradoxně právě smích může být formou obrany psychiky proti útrapám.

Jedním dechem

Diktátor zastává pevné místo mezi klasikami světové kinematografie. Zmíněné stereotypy vážící se k židovství nejsou míněny jako kritika tohoto filmu, ale spíše jako uvědomění si zobrazování této tematiky v kinematografii obecně. Chaplinův Diktátor je výborným filmem, který na svém kouzlu neztrácí ani po letech.

oooo O oooo

DIKTÁTOR - PROJEKT 100

Najstarším filmom tohtoročnej prehliadky Projekt 100, ktorý môžeme v súčasnosti vidieť v našich kinách, je Diktátor Charlieho Chaplina. Ak si však myslíte, že snímka spred viac ako šesťdesiatich rokov vám nemá čo povedať a ani vás zaujať, mýlite sa. Práve naopak, nielenže je, žiaľ, Chaplinovo posolstvo stále aktuálne, ale môžete si aj naplno vychutnať jeho majstrovské umenie a naozaj výborne sa pobaviť. Pretože Charlie Chaplin skutočne majstrom filmu bol a Diktátor právom patrí k najväčším skvostom svetovej kinematografie. Vráťme sa však najprv do histórie a pripomeňme si, v akých časoch film vznikol.

Hospodárska kríza v tridsiatych rokoch, následná bieda a hlad - to bolo podhubie, ktoré dalo zelenú vzniku najstrašnejších diktátorských režimov v dejinách ľudstva usilujúcich sa o uchopenie moci už predtým. Celý svet sa síce s nevôľou, no bez zasahovania, pozeral na nástup fašizmu v Taliansku a nacizmu v Nemecku. Dátum 30. január 1933 bol prelomovým, Hitler sa stáva kancelárom a začína realizovať svoje zvrátené predstavy. Isté však je, že samému by sa mu to nepodarilo. Podpora verejnej mienky bola nevyhnutnosťou, najprv sa mu podarilo vyvolať hystériu doma v Nemecku, neskôr sa našli podporovatelia jeho chorej filozofie aj inde vo svete. A práve paródiou Hitlerovej postavy, ale i davovej psychózy, je Chaplinov smutno-smiešny film. Napriek tomu, že ide, ako som kdesi čítala, o nadčasové podobenstvo, je nepochybné, že Diktátor je konkrétnou satirou na konkrétne historické udalosti. Charlie Chaplin začal prípravné práce na jeho realizáciu už v roku 1938, teda ešte pred vypuknutím druhej svetovej vojny a dokončil ho v roku 1940. Traduje sa, že Adolf Hitler dostal  po súkromnej projekcii snímky záchvat zúrivosti. A mal prečo. Jeho psychopatickému velikášskemu egu karikatúra vlastnej osoby v umelcovom podaní určite nelichotila.

Diktátor je prvým ozvučeným Chaplinovym filmom. Odohráva sa vo fiktívnej krajine, zobrazuje fiktívne udalosti, predstavuje fiktívnych ľudí. Ich podobnosť s realitou však ani z ďaleka nie je náhodná. Hlavná postava, diktátor Hynkel "oblbuje" davy svojimi nenávistnými prejavmi, ktoré nemajú hlavu ani pätu, respektíve, Chaplinom použitá kvázi nemčina sama o sebe nemá význam.  Na nezmysloch s nemeckým prízvukom sa určite dobre pobavíte. Vo filmovej Tománii nevládne kult hákového, ale dvojitého kríža. Židov tu však nenávidia rovnako ako vo vtedajšom skutočnom Nemecku. Aj v snímke musia žiť v gete, aj tu sa na nich s radosťou vyvršujú zakomplexovaní vojaci. Okrem Hitlera a jeho verných však vo filme nachádzame aj karikatúry iných reálnych historických postáv, napríklad Mussoliniho, v Diktátorovi však na rozdiel od skutočnosti má taliansky fašista nad Hitlerom prevahu a práve tento moment bol s najväčšou pravdepodobnosťou jedným z tých, ktoré nemeckého diktátora rozzúrili najviac.

Zápletka filmu je založená na podobnosti Hynkela so židovským holičom. K ich zámene však dôjde až na konci. Charlie Chaplin majstrovsky zvládol oba, aj keď úplne odlišné charaktery. V úlohe židovského holiča je však takým, akého ho poznáme. Nezabudnuteľný roztržitý človiečik, večný tulák s krivými nohami, vyčaptanými topánkami a dobrým srdcom. Veterán z prvej svetovej vojny, ktorý dvadsať rokov od jej skončenia strávil v psychiatrickej liečebni. Nevie teda, čo sa počas tohto obdobia udialo, keď odtiaľ utečie, stretáva sa s absurdnou realitou. Nechýba tu ani krásna deva, Židovka, do ktorej sa holič zaľúbi. Spolu s ňou a ďalšími príslušníkmi tohto etnika potom bojujú proti príkoriam zo strany nemeckých vojakov. Chaplin dostal v tejto dvojrole úžasnú príležitosť ukázať všetko čo vie - hrať, tancovať, majstrovsky prepletať nohami... Jednoducho, napriek tomu, že zomrel pred dvadsiatimi šiestimi rokmi, navždy ostane jednou z najväčších legiend svetového filmu a neprekonateľným komikom.

Diktátor je teda čiernobielym filmom bez novodobých efektov, zato aj dnes aktuálny, ponúkajúci kultivovanú zábavu, vynikajúce herecké výkony, inteligentný humor. Na aktuálnosti, žiaľ, snímka nestratila ani dnes. Napriek viac ako šesťdesiatročnému časovému odstupu je totiž stále na svete priveľa nebezpečných diktátorských režimov. A stále viac ako je žiadúce,  nemysliacich tvorov, ochotných v stáde a bez rozmyslu, skandovať na ich podporu. Otázne však je, či by sa aj dnes našiel Charlie Chaplin, schopný, napriek riziku hrozby smrti, vyjadriť svoj názor.