Faunův labyrint

Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. Fascinující podívaná a silný příběh o tom, že ve světě dětské fantazie se za život, čest a odvahu platí stejná cena jako ve světě dospělých. (oficiální text distributora)

oooo O oooo

Faunův labyrint

Guillermo del Toro natočil svůj nejlepší film a u nás jsme si na něj museli pěkně dlouho počkat

Tolik cen, tolik nadšení, tak dlouhé festivalové aplausy, a u nás jsme si o tom mohli jen číst nebo se vecpat na pár projekcí na Febiofestu. Z Faunova labyrintu se stal kultovní film podle definice „hodně lidí o něm slyšelo, málo ho vidělo a ta hrstka zasvěcených ho má hodně ráda“. Po více než roční prodlevě od slavnostního promítání v Cannes a s desítiměsíčním odstupem od světové premiéry se zdá uvedení v českých kinech už téměř zbytečné; internet totiž nabízí mnohé možnosti, jak tuší nejspíš i vaše babička… Jenomže Faunův labyrint se přece jenom vyplatí vidět v temném sále, audiovizuální zážitek z velkého plátna a soustavy reproduktorů nejde nahradit obrazovkou a repráčky počítače.

Lze se tak bát jenom dvou věcí. Na film půjdou rodiče s malými dětmi, protože chtějí vidět pohádku a Zdeněk Troška už dlouho nic nenatočil. Tahle skupina diváků se bude hodně divit a nejspíš bude otrávená vážností, pomalým tempem, ponurostí, brutalitou a něčím, o čem Zdeněk Troška možná někdy četl a mluví o tom, ale nikdy se toho nedopustil – poezií. Anebo na Fauna půjdou lidé s očekáváním, že jde o umění  (když už to má ty ceny kritiků…), a ti budou rovněž poněkud překvapeni, protože se dočkají žánrového filmu: dobrodružství a fantasy. Guillermo del Toro se totiž pro tentokrát pohybuje na pomezí „zábavy“ a „vyššího sdělení“, navíc se snaží prostřednictvím „žánru pro děti“ oslovit hlavně starší publikum. (Opravdu doporučuji nebrat s sebou menší caparty; mohli by utrpět trauma z některých drastických scén.) Většina del Torových  snímků dosud spadala do kategorie „sebevědomě pokleslá zábava“ (čistým příkladem je Blade 2, lehkou výjimkou Ďáblova páteř), Faunův labyrint má však větší ambice. Odehrává se na hranicích mezi „venkovní“, známou historickou realitou (spojenou s „dospělým“ nahlížením na svět) a mezi zásvětím fantazie, mýtů, legend a pohádek (spojeným zdánlivě s jakýmsi dětským stadiem vnímání světa).

Konkrétně řečeno: sledujeme osudy devítileté Španělky Ofélie na konci 2. světové války, jež  před hrůzou fašistické diktatury uniká do fantaskních příběhů, které jednak čte a jednak sama vypráví. Oféliina maminka je shodou nešťastných okolností těhotná s brutálním fašistickým kapitánem Vidalem, který bojuje hluboko v horských lesích s posledními partyzány. Nastávající matka i nevlastní dcera musejí za kapitánem přijet a trávit dlouhé, nudné a sychravé dny daleko od civilizace. Ofélie už ale po cestě objeví hmyzí „vílu“, jež ji posléze dovede do podzemního labyrintu. Tam se od mírně ztrouchnivělého fauna dozví, že je zakletou, převtělenou princeznou ze starodávné říše, v níž se nestárne a nikdo nezná nenávist. Aby se ovšem Ofélie dostala zpátky, musí – než nastane úplněk – v trojici úkolů osvědčit statečnost, neústupnost, zásadovost a dobré srdce. Kapitán Vidal mezitím masakruje a mučí všechny lidi v okolí podezřelé z partyzánštiny a po Ofélii chce maximálně, aby si neumazala sváteční šatičky. Což se jí daří dodržet poměrně špatně, protože její „fantasy quest“ (který trochu připomíná počítačové hry) vyžaduje brodit se skrze bláto, zatuchlinu a různé další sajrajty.

Guillermo del Toro, který si na základě různých knih, historek a klasických motivů vymyslel celý faunovský paralelní vesmír (připomínající nejvíce Alenku v říši divů, kombinovanou s Borgesovým Labyrintem a Goyovým Saturnem požírajícím vlastní děti), překvapuje ve více rovinách. Jednak nás celou dobu nechá tápat ohledně reálnosti dějové linie s faunem a jednak nikdy nesklouzne k bezúčelně primitivním nápadům a všechno ukázané také vypravěčsky zužitkuje. Nekonají se tedy žádné exhibice násilí a nechutností a dokonce ani není třeba hledat ve vztahu mezi faunem a Ofélií nějaký sexuální podtext, což by člověka svádělo s ohledem na to, že Pan alias faun byl v řecké mytologii sexuální bůžek a víceméně jakékoli dílo odkazující na Lewise Carrolla může být zkoumáno z hlediska pedofilních odstínů. ¨

Skvělý byl  výběr herců, od malé Ivany Baquerové v hlavní roli, která dokáže být natolik přesvědčivě umanutá, že zastírá i slabé motivace zápletky a přechody mezi světy. Maribel Verdúová (již jsme naposledy viděli v Mexické jízdě) coby služka Mercedes dokonale nenápadně rozkvete v jednu z hlavních postav. Je to vlastně tak trochu „ženský film“ o potřebě nalézt sebeurčení a ztracenou důstojnost, jež si příslušnice ženského pohlaví musejí vybojovat v rámci žánrů „patřících“ mužům. K nepoznání je Sergi López, který už sice nedávno ve Špíně Londýna padoucha hrál, ale většina z nás ho má stejně zafixovaného jako dobráckého ošetřovatele z Almodóvarova Mluv s ní. Zde ztělesnil reálné zlo převyšující všechna fantaskní monstra. Na jeho Vidalovi je možná nejhrozivější nedostatek fantazie, jeho stroze úřednické jednání a neschopnost mít jinou tvář, čímž se liší od ostatních postav, jež hrají vždy alespoň dvě role.

Faunovu labyrintu se ze zběžného odstupu nedá moc vytknout, zvláště pokud přijmeme, že cílem tu není realistická výpověď o válce, ale pokus ukázat analogie mezi vyhrocenými historickými událostmi a mytologickými archetypy, jež se v kultuře objevují napříč všemi věky. Stín chyby se snad ukrývá pouze ve snaze být dokonalý. Film se tak v některých momentech stává předvídatelný, a to ani ne tak v celkovém vývoji, ale spíš v jednotlivých gestech postav, pohybech kamery, hudebních nástupech apod. Zkrátka, někdy dopředu domyslíte, jak bude záběr a scéna pokračovat, protože „tak je to nejhezčí či nejsilnější“. Také mě nijak nenadchlo, že se obraz po většinu času koupe v olivové zeleni, což je jednak dost otravná barva a jednak se tím prozrazuje to, že tvůrci spoléhají na postprodukci a méně dbají na nastavení světel při natáčení. (Poslední dobou s nostalgií vzpomínám na doby, kdy se tyto filtry nepoužívaly.)

Jako nejlepší dobrozdání, které Faunovu labyrintu můžu dát, je, že se v něm nejen povedlo vyprávět dobrou pohádku (či fantasy), ale hlavně to, že zde funguje alegorický přesah. Del Toro totiž pochopil, že nelze smířit realitu s fantazií, ale že každý z těchto světů musí existovat samostatně. Mohou si předávat navzájem slovo, ale nemohou splynout.

Kamil Fila

oooo O oooo

Faunův labyrint je krvavý mexický zázrak

5. srpna 2007  8:00

Při vší úctě k vítězi Oscarů Martinu Scorsesemu: letos jim vládlo trio mexických tvůrců, jejichž filmy nasbíraly dohromady šestnáct oscarových nominací.

Jak Alfonso Cuarón natočil Potomky lidí a Alejandro González Iňárritu Babel, už Česko vidělo; teď přichází Guillermo del Toro s třetím dokladem mexického filmového zázraku: s Faunovým labyrintem.

Režisér, jenž v Česku točil komiksové historky Hellboy a Blade II, jako by se na nich jen rozcvičoval; nyní to zkusil naostro. Svůj dar výtvarného vidění a magické stylizace dal tentokrát do služeb látce, která za to opravdu stojí.

Prvky žánru fantasy už nemají jen nezávazně zábavnou roli, nýbrž tvoří zrcadlově přesný a logický odraz kruté skutečnosti, jak ji vnímá dítě. Konkrétně dívka následující svou těhotnou matku za nenáviděným otčímem - kapitánem frankistické armády, jenž v lesích pronásleduje zbylé skupiny partyzánů.

Ve Španělsku se píše rok 1944, půda dospělých je rozvrácena a osamělá malá čtenářka hledající únik v pohádkách promítne svou zjitřenou fantazii do báje o podzemní princezně. Ale co se zdá být hra, v níž se vážka umí měnit ve vílu a stará brána vede ke skřítkům, najde osudovou spojitost s realitou.

Vojenské ležení v zapadlém mlýně staví na modelu "pod svícnem je tma" - skrývá nitky odboje. Všední úkony života v provizoriu, kde hrdinka v soucitných očích místních má statut princezničky, střídají okamžiky, v nichž harmonii pohádkového lesa rozbíjejí výstřely.

Úhlavní soupeři jsou jasní od prvního setkání: teprve dvanáctiletá Ivana Baquero představuje rovnocennou partnerku pro kapitána alias Sergiho Lópeze, známého z děl Pornografický vztah a Harry to s vámi myslí dobře, jehož postavě až zvráceně věcná surovost nijak neubírá na osobní přitažlivosti.

Faunův labyrint získal Oscary za výpravu, kameru a masky, avšak více než obrazové jednotlivosti okouzluje způsob jejich souhry. Oba světy se prostupují zcela samozřejmě: labyrint je říše divů, ale také úkryt raněných; dívka plnící úkoly, aby pomohla nemocné matce, i partyzánský útok se upínají k úplňku; ropucha sídlící v bahnitých útrobách stromu není o nic neskutečnější než odkazy na zvěrstva lágrů.

V obou rovinách se opakují motivy hodin či dveří v podlaze, jimiž dívka prochází jako Alenka v říši barev - ovšem barev hodně krvavých.

Napětí ani na vteřinu nepoleví, neboť nejen o děvčátko se člověk strachuje; smyčka se postupně stahuje na obou frontách, skutečné i snové, které se ve finále při dívčině životní zkoušce protnou. Na takový závěr najde málokterý film odvahu - a přece je vlastně jediný možný a svým myticky očistným způsobem úchvatný.

Snad jen černobílé vedlejší postavy odbojářů ubírají Faunovu labyrintu pár bodů, nicméně pořád je to film z nezapomenutelných - a vzácná fantasy, jež se neuzavřela jen do efektů a bojůvek.

Faunův labyrint

Mexiko-Španělsko-USA, scénář a režie Guillermo del Toro, hrají Ivana Baquero, Sergi López, Doug Jones, titulky, 112 minut

Hodnocení MF DNES: 80%

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/faunuv-labyrint-je-krvavy-mexicky-zazrak-f19-/filmvideo.aspx?c=A070802_153233_filmvideo_off

TRAILER:

http://www.csfd.cz/film/221638-faunuv-labyrint/videa/