Zdeněk Štěpánek

* nar. 22.9.1896

Tvoršovice, Rakousko - Uhersko

* zem. 20.6.1968

Praha, Československo

Zdeněk Štěpánek (22. září 1896, Tvoršovice u Benešova – 20. června 1968, Praha) byl český herec, dramatik, režisér a scenárista, dlouholetý člen činohry Národního divadle v Praze, otec herečky Jany Štěpánkové a herců Martina Štěpánka a Petra Štěpánka a divadelní režisérky Kristiny Taberyové. Jedná se bezesporu o jednu z nejvýraznějších a nejznámějších českých hereckých osobností 20. století; proslul mnoha svými rolemi na divadle i ve filmu a dodnes právem patří mezi nejlepší české herce všech dob. Byl to herec robustní postavy a bouřlivácké povahy, jenž oplýval zvláštním charakteristicky něžným i drsně chraplavým hlasem, který našel své uplatnění nejen při herecké práci, ale i jako výborný recitátor poezie, předčitatel krásné literatury i příležitostný rozhlasový hlasatel, nezapomenutelný byl i pohled jeho očí. Z celé řady divadelních rolí jeho nejmilejší byla role Cyrana z Bergeracu, z celé řady vynikajících filmových rolí pak nelze nevzpomenout husitské trilogie režiséra Otakara Vávry, kdy výborně ztvárnil filmovou postavu Jana Husa i Jana Žižky z Trocnova, nezapomenutelnou je role vodníka v televizní inscenaci Jiráskovy Lucerny, což byla i divadelní role, kterou hrál na prknech Národního divadla.

Wikipedie

oooo O oooo

Zdeněk Štěpánek

 (* 22. 9. 1896 Tvoršovice, + 20. 6. 1968 Praha) - český herec, režisér a dramatik

Po hospodářské škole Z. Štěpánek, syn kulturymilovného otce, utekl v předvečer 1. světové války k divadlu. V roce 1914 musel narukovat. V ruském zajateckém táboře v Kyjevě se stal vedoucím táborového divadla. Obdivoval umění ruských herců v řadě divadel po celém Rusku, kam se dostal jako legionář. Přes Vladivostok se vrátil do Československa v roce 1920 a hned nastoupil do divadla v Kladně, odkud přešel do Městského divadla na Královských Vinohradech v době, kdy K. H. Hilara střídal Jaroslav Kvapil. Jako mimořádný umělec však zužitkoval ve svém originálním hereckém projevu odkaz minulých generací, romantismus a těžil i z expresionismu. V roce 1934 jej angažovalo Národní divadlo (ND) v Praze. To již měl za sebou velké role nalomených a rozpolcených jedinců zejména ve vinohradských expresívních dramatizacích Dostojevského románů (Raskolnikov, Zločin a trest, Míťa, Bratři Karamazovi, Myškin, Idiot), jejichž autorem i režisérem byl J. Bor. Vrcholná léta prožil v ND, kde jednak byl vynikajícím představitelem hrdinských postav (Marcus Brutus, Shakespeare: Julius Caesar, Maršál, Čapek: Bílá nemoc, Shakespearův Macbeth i Othello, Rostandův Cyrano z Bergeracu), jednak zde zase vytvářel postavy nalomené, rozporuplné, zejména ve hrách Gorkého a Čechova. Jeho významným výrazovým prostředkem byl osobitě chraplavý, drsný hlas, jenž našel veliké uplatnění v recitátorské práci a v rozhlasové dramatické tvorbě. Ačkoliv byl rozený realistický herec, vytvářel i kreace vyloženě patetické. Ve filmu hrál od počátku 20. let. Vytvořil Maršála ve filmovém zpracování Bílé nemoci režiséra H. Haase. Po únoru 1948 ztělesnil významné postavy naší minulosti: Jana Husa a Jana Žižku. Hrál v Měsíci nad řekou, projevil své komické nadání v historických veselohrách (Cech panen kutnohorských, Nezbedný bakalář, Císařův pekař a Pekařův císař). V 60. letech své filmové herectví ztlumil do civilní podoby citlivě vystihující jemná duševní hnutí (Všude žijí lidé, Znamení raka).

Štěpánek nejen hrál, ale i režíroval a za první republiky psal divadelní hry s legionářskou tematikou. Po mnichovském diktátu byl jako oblíbený herec požádán, aby přečetl v rozhlase vládní prohlášení o odstoupení pohraničních území nacistickému Německu, což proti němu popudilo veřejné mínění. Po válce byl vyšetřován pro podezření z kolaborace, ale řízení bylo zastaveno a na podzim 1946 se vrátil na jeviště ND. Ještě za svého života se stal hlavou významné divadelnické rodiny. Herečkou byla nejen jeho první manželka Elena Hálková, vnučka básníka Vítězslava Hálka, ale herci jsou i dcera z prvního manželství Jana Štěpánková a děti z druhého manželství: synové Petr, člen činohry ND, a Martin, původně také člen činohry ND, který se v emigraci stal pracovníkem rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Dcera Kristina, provdaná Taberyová, je divadelní režisérkou.

oooo O oooo